Co jsou anhydritové podlahy, jak vypadají, z čeho bývají vyrobené? Kam se hodí, jak anhydritovou podlahu realizovat a upravit před pokládkou pochozí vrstvy? Čtěte dál.
Anhydrit je minerál s chemickým vzorcem CaSO4. Česky jej možná znáte pod označením síran vápenatý. Název pochází z řečtiny – anhydros znamená „bezvodý“. V porovnání se svým příbuzným sádrovcem však neobsahuje vodu.
Pokud výrobce k anhydritu přimíchá plnivo, jemný písek či štěrk a vodu, vznikne směs pro anhydritovou podlahu. Stačí ji pak rozlít po podlaze a nechat pár dní zatvrdnout.
Dobrá tepelná vodivost, menší tloušťka i samonivelace
V porovnání s betonovou podlahou je ta anhydritová dobře tepelně vodivá. Díky tomu se hodí například na zalití rozvodů podlahového vytápění, a to i bez dilatace topných okruhů. Anhydritové podlahy jsou samozhutnitelné, mají větší objemovou hmotnost než podlahy betonové.
Objemová hmotnost betonové podlahy je mezi 1500 a 1800 kg/m3, anhydritová má objemovou hmotnost 2000 kg/m3 i více. Stačí ale vytvořit anhydritovou podlahu tloušťky 6 cm, což odpovídá betonové podlaze zhruba o tloušťce 10 cm.
Lití podlahy bez kari sítí, za dva dny chodíte
Další výhodou anhydritových podlah je nepotřebnost výztuží, například sítí, které jsou při lití betonové podlahy potřeba. Jednodušší je i vyrovnání anhydritové podlahy, jelikož má samonivelační vlastnosti, především díky možnosti použít tekutější směs než u betonu.
Zřejmě uvítáte i rychlejší zrání, tvrdnutí podlahy. Už třetí den můžete po podlaze chodit a zhruba za 4 dny ji zatížit.
Pokud všechny výhody spojíte – menší potřebná vrstva, rychlejší a jednodušší aplikace a samonivelace, bez potřeby výztuží – anhydritové podlahy jsou levnější na realizaci než betonové.
5 výhod anhydritových podlah v bodech
- aplikace i větších ploch bez dilatačních spár,
- nízké smrštění během zrání,
- bez nutnosti použití výztuh, kari sítí,
- dobrá pevnost a tepelná vodivost – vhodné na podlahové vytápění,
- schopnost samonivelace a rychlé zrání.
Anhydrit jako podklad pod podlahovou krytinu
I když se dá při použití vhodných příměsí vytvořit i pochozí anhydritová podlaha, jejím nejčastějším využitím je jako podklad pod následnou pokládku pochozí podlahové krytiny. Ta může pak být takřka jakákoliv, například vinylová podlaha nebo oblíbená dřevěná podlaha.
Před pokládkou podlahové krytiny je nutné, aby byla anhydritová vrstva vyschlá. Vlhkost nemá přesahovat 0,5 %. Pokud anhydritovou směsí zaléváte rozvod podlahového vytápění, před následnou pokládkou podlahové krytiny má mít anhydritový podklad vlhkost do 0,3 %.
Přebroušení podkladu nutné
Po vyschnutí anhydritové směsi ji před pokládkou krytiny nejprve přebruste, aby se odstranila slabá, pármilimetrová povrchová vrstva – takzvaný šlem.
Objeví-li se v anhydritové podlaze trhliny, můžete je zpevnit pomocí ocelových spon a následným zalitím epoxidovou pryskyřicí s příměsí křemičitého písku.
Cement s anhydritem silně reaguje – vyberte správné lepidlo
Při lepení podlahové krytiny si dejte pozor na výběr správného lepidla. Jestliže použijete lepidlo na bázi cementu, dojde k silné chemické reakci s anhydritem. V případě záměru použít cementové lepidlo je třeba podklad nejprve pořádně penetrovat, aby cementová směs nepřišla s anhydritem do styku.
Na trhu jsou k dispozici i lepidla na bázi anhydritu nebo jiná bez příměsi cementu. Zpravidla je vždy nutné anhydritový podklad nejprve penetrovat a až pak začít s pokládkou pochozí podlahové krytiny.
Díky výhodám anhydritových směsí to však zvládnete mnohem rychleji a levněji než s náročnou realizací betonového podkladu.
Čtěte také:
- Litá podlaha jako mramor – epoxidová či polyuretanová
- Podlahové topení v bytě – je lepší elektrické či teplovodní?
- Jak vybrat podlahu? 6 důvodů, proč navštívit vzorkovnu podlah
Objevte další zajímavosti na podlahovém blogu.
